„QUO VADIS HOMINE“ MALÍŘSKÁ CESTA ALFREDA JUSTITZE (1879–1934)

Od poslední soubornější výstavy Alfreda Justitze, jednoho ze zakladatelské generace českého moderního umění, uplynulo více jak dvacet let. Po zásluze již byla oceněna autorova role v tehdejším česko-německém kulturním životě (vedle Otto Gutfreunda to byl právě Justitz, kdo se v okruhu židovských umělců pocházejících z Čech nejvíce angažoval na domácí umělecké scéně) a tato uměleckohistorická pozornost se promítla také do situace na trhu s uměním: autorovy obrazy zažily prudký finanční vzestup a zařadily se k nejvyhledávanějším sběratelským položkám. Aktuální výstava si klade za cíl opětovně nalézt odpověď na otázku, jaký malíř Alfred Justitz skutečně byl, jak dokázal propojit podněty německého i francouzského postimpresionistického malířství s vlastním tvůrčím cítěním a co ho finálně přivedlo k tomu, že na přelomu dvacátých a třicátých let dospěl k velmi svobodnému laborování s kubismem i moderním klasicismem. Reprezentativní výběr prací z mnoha galerijních i soukromých sbírek vykresluje mimořádně ryzí a noblesní uměleckou tvář Alfreda Justitze.