Grafické sbírky galerie aneb klotové rukávy

Ostrovská galerie – Letohrádek Ostrov – slaví v roce 2011 padesát let své existence. O vznik původně městské galerie se v roce 1961 zasloužili ostrovští učitelé výtvarného umění. Nová galerijní instituce našla útočiště v krásném raně barokním letním zámečku v rozsáhlém parku. Po šest let rozvíjela galerie svoji samostatnou činnost; v roce 1966 byla jako filiálka připojena k Galerii umění Karlovy Vary administrativním krokem k 1. 1. 1967, avšak se svým vlastním výstavním a akvizičním programem. Od roku 1977 byla profilace pobočky specifikována jako centrum sbírek děl vytvořených na papíře, tedy kreseb a grafických listů české a slovenské provenience. Kromě toho se Letohrádek Ostrov proměnil také v dokumentační středisko pro sbírky děl regionálního původu. 1)

Část karlovarských sbírek – fond grafických listů 20. a 21. století – je od roku 1977 již výhradně uložen v Letohrádku Ostrov. Sbírka grafických listů představuje její nejpočetnější sbírkový fond, čítající 4 768 inventárních položek. Je to z toho důvodu, že grafická díla se získávala a dosud získávají snáze a rychleji. Oproti malbám a sochám se kupují se za přijatelné ceny, nejsou tak náročné na prostor, lépe se ukládají, přestože mají své specifické nároky, zejména co se týče světelných podmínek. Zabývat se budováním této sbírky od jejího vzniku až do současnosti, jejím rozšiřováním a uměleckohistorickými zaměřením a publikováním, znamená také seznámit se s procesem evidence každého nově nabytého díla. Praxe –  jak evidovat umělecká díla, čili jak zaznamenávat růst sbírkového fondu děl – se v galeriích v druhé polovině 20. století, od vzniku tzv. galerijní sítě v původním Československu, nelišila a dosud neliší. Platil a stále legislativně hodnověrný je první ručně psaný zápis základních identifikačních údajů o uměleckém předmětu – jméno autora, název díla, datování, technika, rozměry, cena, původ – do přírůstkové a inventární knihy, a to tzv. dokumentačním inkoustem. Tedy práce spojovaná s klotovými rukávy, známými z úřadoven 19. století a počátku 20. století. Ty ovšem dnes již chybí… V druhé polovině 90. let 20. století byla ruční dokumentace sbírek naprosto převratně rozšířena o počítačovou evidenci a  tzv. digitalizaci sbírek v programu Demus.

Samostatná inventární kniha grafiky byla v Letohrádku Ostrov založena k 1. 1. 1975. První nákup do grafických sbírek se však uskutečnil již v roce 1960, ještě v době příprav nové instituce. Nákladem Městského národního výboru v Ostrově bylo koupeno celkem 10 listů od zakladatelů české moderní grafiky Jana C. Vondrouše a Maxe Švabinského a jeho žáků Antonína Moravce a Vojtěcha Sedláčka a Antonína Majera.

Jak tomu ostatně bylo v počátcích mnoha tzv. regionálních galerií, také v ostrovské galerii vytvořil v letech 1962 a 1963 základ grafických sbírek převod grafických listů z Národní galerie v Praze. Šlo o více než 400 listů. Většina z nich postihovala tématiku tehdy aktuálních oficiálních kulturních požadavků padesátých let v podobiznách hutníků, svářečů, betonářů, či v budovatelských motivech  průmyslových staveb, oceláren, přehrad apod., jak bylo patrné v grafických výtvorech Karla Brabce, Věnceslavy Hruškové -Truhlářové, Vojtěcha Němečka, Vladimíra Pecháčka, Lva Šimáka, Pavla Šimona Jaroslava Vodrážky, Karla Vysušila aj. Zajímavý doplněk předaného souboru tvořily listy německých autorů z území původních Sudet – Erwina Görlacha, Norberta Hochsiedera a Heinricha Hönicha. Další, nejvýznamnější vrstvu  zaujímaly jednotlivé listy zakladatelské generace českých grafických tvůrců z období 1910 – 1920, od Františka Koblihy, Jaromíra Stretti Zamponiho, Františka Tavíka Šimona, Maxe Švabinského, Josefa Váchala, nebo Jana C. Vondrouše. Tehdy do ostrovských sbírek bylo mimo jiné z Národní galerie převedeno také více jak 50 listů drobné grafiky a exlibris Františka Bílka.

Samostatné akviziční úsilí ostrovské pobočky se vyvíjelo od roku 1966. Co se grafiky týče nešlo sice o příliš rozsáhlé nákupy, přednost měla díla malířská a sochařská, akvizice však byly již orientovány na aktuální dění v českém grafickém umění, v době, kdy i v tomto oboru docházelo k vzepjetí tvůrčích sil a k řadě experimentálních posunů na poli řemeslných grafických dovedností. Od roku 1965 u zrodu budoucí sbírky grafických děl stála promovaná historička umění Zdenka Čepeláková. Díky jejímu úsilí vznikl základ autentické kolekce grafických listů ze 60. let od autorů Ladislava Čepeláka Jiřího Johna, Adély Matasové, Pavla Nešlehy, Eduarda Ovčáčka, Bohuslava Reynka, Pavla Sukdoláka, Jaroslava Šerých, Adrieny Šimotové, Jiřího Šindlera, Miloše Urbáska. V roce 1970 přibyla nepřehlédnutelná kolekce 18 děl Vladimíra Boudníka.

Další těžiště akvizic kurátorky ostrovských sbírek spočívalo v systematickém a soustavném doplňování průřezových souborů grafické tvorby české meziválečné avantgardy, např. Josefa Čapka, Emila Filly a Rudolfa Kremličky, nebo solitérů českého umění, jakým byl Bohuslav Reynek nebo Josef Váchal, stejně jako osobností  fantaskního obrazotvornosti a surrealistických východisek Josefa Istlera či Františka Muziky. Roku 1966 byly také zakoupeny první listy slovenských umělců, Albína Brunovského, Oresta Dubaye nebo Juliuse Szabó. V letech 1968 – 1969 se ve sbírce také objevily také první akvizice grafických listů regionálních autorů – Františka Bočka, Karla Frona, Karla Havlíčka a Petra Strnada. Nákupy v 70. letech 20. století se staly opravdu mnohočetnými. Vzhledem ke společenské atmosféře normalizačního období, připravovala kurátorka sbírek do nákupu především obsáhlé výběry grafických listů z ateliérů uznávaných autorů – Cyrila Boudy, Ludovíta Fully, Františka Grosse, Ludmily Jiřincové, Maxe Švabinského nebo Jaroslava Vodrážky a mnohých dalších, tedy ideově nezpochybnitelných, ale z hlediska růstu sbírky význačných osobností české grafiky, bez jejichž podílu by stávající fond byl neúplný. Úskalím nákupních komisí, se členy často velmi ortodoxními, prošly však i tehdy méně jisté soubory z tvorby Vincenta Hložníka, Františka Hudečka, Adrieny Šimotové. V letech 1974 – 1975 podařilo získat schválení i pro první autentické grafiky Jitky a Květy Válových z neoficiálního proudu českého umění, které nebylo vůbec vystavováno. Pro porovnání: jeden z prvních převodů grafických listů z ministerstva kultury ve stejné době přinesl 44 listy z tzv. úkolových akcí typu: Josef Černý – Boj našeho lidu proti fašismu, Václav Dlouhý – Závod Balabenka, Vysočanské pekárny, Pavel Major – Píseň práce, Jan Mikeš – Na paměť 5. 5. 1945, Miloš Polcar – Na prahu míru, Lucie Reslerová – Začátek odpichu, Pece, Odpich železa, Josef Saska – Hutě, Matěj Svoboda – V průvodu, Jiří Šimek – Kladenské továrny I –II. Listy tohoto ražení však byly hojně využívány při „putovních výstavách“, které se rozvážely po místních školách, knihovnách a putovaly také do místních výrobních podniků při oslavách různých politických jubileí jako byl 1. máj, Vítězný Únor, osvobození Československa Rudou armádou, Slovenské národní povstání, Velká říjnová socialistická revoluce. Často byly tyto povinné náměty zpracovány kvalitně a měly, hlavně pro výtvarnou výuku, svou hodnotu jako originální ukázky různých grafických technik.

Velmi obsáhlé byly akvizice roku 1976. Kolem 240 sbírkových předmětů grafické povahy především zaznamenalo další doplňování linie klasické grafiky nejenom od Maxe Švabinského a jeho následovníků Eduarda Miléna, Aloise Moravce, Arno Naumanna, Viktora Poláška, Jana Rambouska, Vladimíra Silovského, Vojtěcha Sedláčka, Karla Štěcha, Karla Štiky, Jaroslava Vodrážky. V jednotlivostech pak byly sbírky významně obohaceny o expresivní linořezy z 20. let Josefa Čapka a Václava Špály. O rok později přibyl do sbírek  autorský dar 26 grafických děl od pozapomenutého autora, zakladatele SČUG Hollar, Jaroslava Vodrážky. Do kmenového fondu byly od roku 1976 zařazeny také početné kolekce českého exlibris.

Vytříbenou charakteristiku počátků české moderní grafiky umožnila rovněž koupě unikátních listů z privátních sbírek Zdenky Braunerové – Maiselovy uličky a Malostranského nokturna, nebo listu F. M. Dostojevský od Emila Filly, jejího generačního nástupce, tvůrčím způsobem propagujícího nástup expresionismu a kubismu. Objevily se i grafické listy Antonína Procházky, mezi nimi pak suchá jehla Dívka s květinami,  doplněná básní Františka Halase. Stala grafickým předobrazem malířského díla Štěstí z Galerie umění Karlovy Vary.

Rokem 1973 vstoupil do rozvoje a budování ostrovských grafických sbírek další výrazný sbírkotvorný fenomén, ovlivňující jejich povahu a rozsah, ale i využitelnost –

převody z nákupů uměleckých děl, realizovaných Ministerstvem kultury.  Uskutečňovaly se i několikrát do roka a zachycovaly tok současné grafické produkce všech generací. Nutno podotknout, že většina takto nabytých děl odrážela záměry kulturní politiky sedmdesátých a osmdesátých let. Ministerstvo vykupovalo především díla z oficiálních „úkolových akcí“, vyhlašovaných tehdejším Svazem výtvarných umělců. Soustřeďovalo také umělecké výsledky ze stipendijních akcí pro studenty vysokých uměleckých škol a v rámci podpory rozvoje umění ministerstvo nakupovalo  grafická díla od autorů z ateliérů, popřípadě z pozůstalostí. Takto centrálně soustředěná díla ministerstvo převádělo do všech regionálních galerijních sídel. V období patnácti let (1973 – 1988) tak narostl ostrovský sbírkový fond o 1023 děl, tvořících vlastně  jednu čtvrtinu z celého grafického fondu. Nenašli bychom asi jméno českého grafika, jehož dílo by se díky ministerskému předání neocitlo v ostrovských galerijních sbírkách. A mnohokrát právě ministerské převody pomohly zachytit proměnný proud inspirací a tvůrčích projevů u mnoha, dnes velmi renomovaných a oceňovaných grafiků, a to v šíři, kterou  by si byla galerie nemohla dovolit vlastními nákupy. Jistěže témata jako „hornická krajina, chemický kombinát, vepřín, kravín, spartakiáda, havíři, obránce vlasti, milicionář, parašutista, život v míru, rodina, mateřství, radostné mládí“ apod., v nabídce převažovala, ale bylo otázkou seriózního výběru, jímž byly sbírky obohaceny především o díla, vznikající z opravdové přirozenosti  autorova myšlení a cítění. Zcela nasnadě sem např. patřilo – v souvislosti s nastupujícím bouřlivým rozvojem technologií – zkoumání soudobé krajiny, jejích industriálních a civilizačních proměn, zejména v rodícím se hledisku ekologickém. Aktualizoval se rovněž mnohohranný ponor do situace lidského existování v technologicky vyspělém světě. Vážnou a přemýšlivou polohu tu střídala neokázalá pocitová, poetická či humorná, fantazijní. Česká grafika sedmé a osmé dekády byla velice rozmanitá, mnohostrunná; co tehdy nebylo možno z „ideových hledisek“ vyjádřit malbou nebo sochou, se velice často převtělilo do svérázné, specificky působící řeči grafických technik. Bez ministerských příspěvků by dnes galerie nevlastnila rozsáhlé kolekce Jiřího Atmanna, Marie Blabolilové, Františka Buranta, Miroslava Fišáka, Josefa Herčíka, Jana Holoubka, Danuše Jandové, Milady Kazdové, Milana Knoblocha, Michaely Lesařové, Josefa Lieslera, Jaroslava Lukavského, Hermíny Melicharové, Zuzany Nováčkové, Jana Otavy, Jaroslavy Pešicové, Jindřicha Pilečka, Jindřicha Růžičky, Michaely Roubíčkové, Josefa Sasky, Evy Sendlerové, Jana Šafránka, Mileny Šoltészové, Jiřího Švengsbíra, Ludvíka Vacka. A to je výčet jmen autorů ještě  neúplný; nezahrnuje grafiky v počtu dvou i více listů od dalších autorů té doby, které ministerský výkup zahrnoval do svých převodů. Jakkoliv technicky byl projev grafiků neobyčejně rozmanitý, vyspělý, co do znalostí i kombinovaných řemeslných fines ve formální mluvě, tvaroslovně i obsahově se z nich vymykala díla Jiřího Balcara, Jiřího Krejčího, Oldřicha Kulhánka, Zdeňka Sklenáře, Naděždy Synecké, Karla Valtra, Miloše Urbáska, která  ostrovská galerie rovněž obdržela od ministerstva kultury.

V roce 1983 byl také mimořádně posílen fond slovenské grafiky, neboť podobně jako Galerie umění v Karlových Varech, i ostrovská galerie  svůj sbírkotvorný program zacílila na celé československé umění. Kolekce slovenské grafiky ze 60. let  20. století obsáhla takové autory, jako byl Albín Brunovský, Orest Dubay, Robert Dúbravec, Ludovít Fulla, Vincent Hložník, Alojz Klimo, Ernest Zmeták. Ještě jednou se v ministerském převodu objevilo grafické umění slovenských autorů; konkrétně v roce 1986  pak listy mladších autorů Vladimíra Gažoviče a Dušana Kallaye. To vše by jistě nebylo možné bez účinné spolupráce kurátorky ostrovské sbírky grafiky s dlouholetým pracovníkem Ministerstva kultury Miroslavem Kudrnou, velkým příznivcem grafického umění.

V rámci převodů do sbírek je zaznamenání hodný ještě předávací akt Univerzitní knihovny v Praze v roce 1981, díky němuž se do ostrovské galerie dostalo 37 hodnotných grafických listů Maxe Švabinského, zachycujících tvorbu tohoto zakladatele moderní české grafiky od roku 1908 a s převažujícími listy z 20. – 30. let 20. století. Podobnou kompletaci tvorby umožnily 32 listy Františka Tavíka Šimona z let 1908 – 1919.

Vyhodnocení číselných údajů, po shrnutí všech převodů a darů v počtu 1 807 inventárních čísel ukazuje, že získání téměř dvou třetin grafických listů bylo výsledkem vlastní badatelské a kurátorské práce, vlastních akvizic galerie.

Další a vlastně zlomový okamžik budování ostrovské sbírky grafiky souvisí s již zmíněnou změnou v roce1977, kdy bylo rozhodnuto, že v Letohrádku Ostrov –

pobočce karlovarské galerie – budou soustředěny sbírky grafických listů a kreseb.

Proto byla do Ostrova z Karlových Varů přesunuta dosavadní sbírka grafiky v počtu 621 děl, zatímco do varské instituce přešel z Ostrova nepříliš početný soubor obrazů a plastik. Dislokací grafických listů narostl počet inventárně evidovaných grafik na téměř polovinu současného stavu (od inventárního čísla G 1584 po G 2 219). V konvolutu převažovaly  listy z 50. let od tehdejších současných autorů. Některé dílo se vyskytovalo dokonce v téměř v  celém nákladu. Posílen byl opět fond slovenské grafiky. Převodem do kmenového fondu v Ostrově se dostala i velmi cenná díla z hlediska grafického projevu meziválečné avantgardy; mimo jiné sedmnáct linořezů Rudolfa Kremličky z 1918 – 1922 s typickými motivy koupání, česání a oblékání či vzácné Čapkovy listy, namátkou – z roku 1915 Námořník či pozdější grafiky – Hlava ženy z roku 1916 a Podoben Lazaru z roku 1917. Vzácné byly také lepty Františka Tichého – Hypnotizér (Levitace) z roku1940 nebo Hadí tanečnice (1939, 1940). Ba co víc, převedené grafické listy ze šesté dekády 20. století přispěly k do souboru grafiky 60. let projevem Adolfa Hoffmeistera, listy informálního a kaligrafického ražení Čestmíra Kafky, Josef Istlera, Antonína Málka, Zdeňka Sklenáře.

 V osmdesátých letech 20. století se v historickém vývoji ostrovských sbírek grafiky objevil ještě jeden významný činitel – reflexe soukromého sběratelství. V rozmezí let 1985 – 1986 galerie nejprve zakoupila 204 položky z tzv. „Jeřábkovy sbírky“ a posléze přijala od vdovy po profesoru Josefu Jeřábkovi paní Jarmily Jeřábkové velkorysý dar 800  grafických listů, doplněných řadou pozvánek, reprodukcí a výtvarných prospektů. Tento konvolut grafik zabývající se podobou grafické produkce prvních tří desetiletí 20. století – systémem řazení děl a dat, včetně způsobu uložení jednotlivých listů – zůstal zachován jako příklad soukromé sbírky, a tedy s respektovaným názvem „Jeřábkova sbírka“. Nezanedbatelný sbírkový přínos tu tvořily jednak nevelké grafické listy, které byly z části přílohami (tištěnými z originálních desek) Volných směrů, Díla, Moderní revue, Veraikonu, Června, Života, Musaionu, Hollaru, Českého bibliofila etc., autenticky přibližující avantgardní směřování např. Josefa Čapka, Vlastislava Hofmana, Bohumila Kubišty, Zdeňka Rykra  či Václava Špály, stejně jako grafiky jeho dlouholetých uměleckých přátel, např. Pravoslava Kotíka či Karla Vika (součástí daru bylo jeho 250 listů), nebo také Eduarda Karla, Františka Kysely, Zdeňka Kratochvíla a Rudolfa Vejrycha. Bez grafických listů z Jeřábkovy sbírky, mimo jiné také od  Adolfa Jelínka / Alexe, Jaroslava Bendy, V. H. Brunnera, ale i symbolistně zaměřených autorů počátku století Františka Bílka, Františka Koblihy, Jana Konůpka, nebo civilistně a sociálně směřujících Richarda Landera, Václava Rabase, Jana Rambouska, Otakara Vaňáče či Karla Štiky, se  neobešla žádná z výstav grafického umění připravená z ostrovských fondů galerie.

Zdenka Čepeláková, která tuto sbírku odborně zpracovala ve dvou katalozích, tehdy napsala: „Sběratelství uměleckých děl je jednou z nejstarších zájmových činností – jednou z těch, které často hraničí nebo i přerůstají ve vášeň a celoživotní okouzlení. Na počátku je porozumění a záliba pro výtvarné umění, jehož projevy ve sběrateli prohlubují a zintenzivňují pocit lidské existence a jejího smyslu; také touha poznávat, vnést řád a vystopovat souvislosti, objevovat málo známá či neznámá díla a autory –  vytvořit ze své sbírky smysluplný celek. Sběratelství obohacuje  život a rozšiřuje jeho obzor, plní sběratele neustále pulzující aktivitou, napětím z hledání a objevování i útěšnou radostí při přehlížení a neomezeně prožívaném setkávání s uměleckými díly své sbírky. Sběratel navíc překračuje ve své sbírce sám sebe, svůj vyměřený čas. Soukromé sbírky – ať už jako celek, charakterizující dobu svého vzniku, jednotlivé etapy uměleckého vývoje či osobnost sběratele nebo svými vzácnými jednotlivostmi doplňující bílá místa v souborech základního významu – se dříve nebo později stávají zdrojem poznání i radosti pro všechny, kdo se naučili nebo chtějí naučit rozumět nekonečně obsažné a mnohotvárné řeči výtvarného umění a přijmout je do okruhu svých nejspolehlivějších přátelství.“ 2)

Ačkoliv se zde Zdenka Čepeláková vztahovala ke stanovenému úkolu zachytit parametry soukromého sběratelství, v mnohém nastínila a definovala i vlastní kurátorské postoje, jimž byla věrna po celou svoji profesní kariéru od roku 1965 až do roku 1990. V průběhu 80. let 20. století se již ostrovský fond grafiky stal respektovanou  sbírkou v odborných kruzích. Zdenka Čepeláková předkládala „nákupní komisi“, složené ze znalců českého umění a také ze zástupců sbírky grafik z Národní galerie, často ovšem i za přítomnosti úředníků silně ideologicky orientovaných, soubory, které byly výsledkem jejího hlubokého obeznámení se s grafickým uměním. Studijní prohlídky výstav v Praze a dalších galeriích v republice a dlouholeté kontakty s odborníky doplňovala nezbytnými návštěvami ateliérů. Z každé uskutečněné výstavy se zaměřením na grafiku v ostrovském letohrádku, připravila výběr děl k zakoupení do galerijního fondu. Pátrala v nezveřejňovaných soukromých sbírkách v Praze, měla k dispozici i svoji síť mimopražských sběratelů. Od konce sedmdesátých let a v průběhu osmdesátých nabyla samostatná akviziční činnost v letohrádku, týkající se grafické sbírky, nejdynamičtější a početně nejbohatší podoby. Ve vlastní nákupní strategii se kurátorka zaměřovala na detailní zkoumání podob grafického tvoření v rozptylu celého 20. století. Její soustavný zájem o grafický obor vyplýval z každodenní práce s touto sbírkou, a nemusela to být jen příprava výstavy a katalogů k nim vydávaných; také evidence a inventarizace sbírek přinášely sumu poznatků, které potom pomáhaly při vyhledávání zajímavých a výběrových akvizic. Jen tak bylo možné získat významná raná díla Zdenky Braunerové nebo Jaromíra Stretti-Zamponiho, Josefa Váchala, Františka Tichého, Bohuslava Reynka, Františka Muziky z let 1946 – 1976, ojedinělou a celistvou kolekci 36 děl Jiřího Balcara z let 1957 – 1968, přehledový soubor grafik Evy Bednářové, papírotisky Karla Valtra, existenciálně zaměřené lepty Jiřího Sozanského, mistrovské listy Jiřího Anderleho a Josefa Jíry, Květy Pacovské nebo Adély Matasové, Václava Boštíka, Olbrama Zoubka, Aleny Kučerové, Jiřího Sopka, Vladimíra Kokolii, Olgy Karlíkové, Pavla Sukdoláka či dnes finančně téměř nedostupné sítotisky Zdenka Sýkory. Díky návštěvám v ateliérech se obsáhlými staly soubory Františka Hudečka, Františka Grosse, Kamila Lhotáka, Jana Smetany, Zdeňka Seydla, a mnohých jiných, jak o tom vypovídají sbírkové katalogy, vždy zacílené na jeden časový úsek, vydané v průběhu let 1976 – 2007. 3) Tyto katalogy dokládají všestrannou badatelskou činnost Zdenky Čepelákové a mapují jednotlivé úseky vývoje české grafiky od zakladatelů české moderní grafiky na přelomu 19. a 20. století, přes sociální tendence v grafickém projevu 20. a 30. let, vyzdvihují rovněž soubor  grafických listů ze 40. let a vrcholí ve zhodnocení významu české grafiky v 60. letech. Samostatnou kapitolu tvořilo zpracování sbírek grafické činnosti německých tvůrců na území Čech a Moravy, kterým se Zdenka Čepeláková zabývala jako jedna z prvních na české kunsthistorické scéně. Proto mezi skutečně mimořádné nákupy lze zařadit i v roce 1983 získaný cyklus Praha – Golem od Hugo Steinera-Prag, jehož pravý význam byl objeven a doceněn až po roce 1989 v souvislosti se zpracováním “bílých míst v české historii umění“ a tvorby německých autorů působících v Čechách. K vrcholům grafických sbírek nesporně patří dřevoryty Otakara Kubína Lidské bídy z roku 1914 koupené v roce 1984. Lze s jistotou tvrdit, že každý rok, v němž se v osmdesátých letech 20. století uskutečňovalo jednání nákupní komise, přinesl do sbírek díky smysluplnému počínání Zdenky Čepelákové vrcholná grafická díla.

Po etapě intenzivního rozvoje grafické sbírky nastala kupodivu a nečekaně léta krušná. Jakkoliv se po sametové revoluci změnily společenské podmínky a neplatila již žádná ideologická omezení, paradoxně ubylo financí a sbírkový fond grafiky se rozrůstal již velmi pomalu, zato však o díla, jež tvoří mezníky v současném vývoji české grafiky.

V roce 1992 daroval dnes už neexistující Český fond výtvarného umění do ostrovských sbírek sedmdesát listů vzniklých v rozmezí let 1984 – 1987, mimo jiné i díla Heleny Horálkové, Jamese Janíčka, Jiřího Kornatovského, Jaroslava Králíka, Michaela Rittsteina a Jaroslava Róny, která se v Ostrově ocitla poprvé; v ostatních případech nabyté listy doplnily existující autorské zastoupení. Grafická díla pocházela z velké výstavy Současná česká grafika, uskutečněné v roce 1988 v pražské výstavní síni Mánes. Ještě jednou v průběhu posledního desetiletí 20. století Ostrov přijal převodem grafická díla, a to v počtu 113 kusů z Národní galerie v Praze. Kromě českých grafiků tvořících v první čtvrtině 20. století, se v ostrovském fondu objevila velká skupina děl od německých a židovských autorů, spojených jednak se zdejším sudetským regionem a také s dvojjazyčným prostředím Prahy přelomu 19. a 20. století. Figurovaly zde například grafické výtvory Augusta Brömseho, Heinricha Höniga, Rudolfa Jakubka, Maxe Pollacka, Ferdinanda Staegera, nebo význačných karlovarských rodáků Richarda Teschnera a Carla Thiemanna. Opodstatnění tohoto převodu spočívalo ve faktu, že v ostrovské galerii je kromě sbírek české a slovenské grafiky a kresby, ještě deponován naprosto umělecky vzácný a co do regionálních souvislostí ojedinělý, a po roce 1989 teprve doceněný, komplex grafických listů německých autorů, působících od roku 1890 do roku 1938 v českém a moravském prostředí.

V devadesátých letech 20. století pokračovaly každoroční nákupy děl z výzkumu grafického terénu, ale zejména z výstav v letohrádku. Stávající grafické kolekce obohatily další tisky Karla Valtra, lepty Jana Kotíka ze 40. a 50. let, působivé barevné akvatinty Jaroslavy Severové, listy od Pavla Sukdoláka či Karla Nepraše a Oldřicha Smutného. Mezi nové akvizice patřily výjimečné přetisky a monotypy z 60. a 70. let Radoslava Kratiny, grafiky a také matrice Františka Hodonského, profilový soubor grafiky Karla Vacy. Svůj vztah ke galerii vyjádřil prostřednictvím velkorysého daru 28 grafických listů Jan Hladík, stejně jako dědicové brněnského umělce Jánuše Kubíčka, od nichž galerie získala nákupem a darem 23 tisků. Ve sbírkách se také ocitly působivé akvatinty Petra Nikla, serigrafie Bereniky Ovčáčkové, grafická díla Romana Karpaše, Jana Měřičky a Antonína Střížka. Posledními díly, jimiž galerie uzavřela kapitolu padesátiletého budování grafické sbírky v Letohrádku Ostrov, jsou dvě rozměrná grafická díla současné sochařky a grafičky Moniky Immrové – Nádoby I a II.

Z hlediska statistiky v uplynulém dvacetiletí ostrovská galerie koupila všeho všudy 139 děl, dalších 224 získala převodem a darem. Srovnání s počtem akvizic v letech 1961 – 1989 ukazuje na limitující a varující skutečnost; naplňování systematické a odborně odpovědné akviziční vize je především spojeno s finančními prostředky, kterých se galerii, přes všechno její úsilí, nedostává.

K jubilejnímu roku padesátileté existence galerie v Letohrádku Ostrov jsou připraveny dvě výstavy pod názvem – 1/50 a 2/50. Budou ve dvou dílech prezentovat

sto nejpůsobivějších vrcholných děl těchto grafických sbírek z 20. století s přesahem do současnosti. Oněch sto ukázek je stejně jen nepočetným ponorem do nashromážděného uměleckého bohatství, nepatrným poodhrnutím „opony“, za níž se skrývá množství odborné činnosti, ruční i digitální evidence sbírek, ale především výsledky kurátorského působení Zdenky Čepelákové.

Božena Vachudová

1) Sbírkový fond uložený v pobočce karlovarské galerie, v Letohrádku Ostrov, se skládá z pěti odborných částí. Jsou to podsbírky kreseb, grafických listů, malby tvůrců působících v karlovarském regionu, sochy umělců z regionu a poslední je uzavřená podsbírka svozů a konfiskátů se zaměřením na historickou grafiku a grafický projev německých výtvarných umělců.

2) Zdenka Čepeláková, Sbírka Josefa Jeřábka I, Letohrádek Ostrov, katalog výstavy, 1986.

3) Katalogy

Zdenka Čepeláková, Vlastimil Jiřík, Tomislav Volek, Jana Ševčíková, Umění v Ostrově, Galerie umění Ostrov nad Ohří, katalog výstavy, 1971.

Zdenka Čepeláková, Česká sociální grafika a kresba ve sbírkách Galerie umění Karlovy Vary, Letohrádek Ostrov, katalog výstavy, 1976.

Zdenka Čepeláková, Zakladatelé české moderní grafiky ve sbírkách Galerie umění Karlovy Vary, Letohrádek Ostrov, katalog výstavy, 1982.

Zdenka Čepeláková, Slovenská grafika ve sbírkách Galerie umění Karlovy Vary, Letohrádek Ostrov, katalog výstavy, 1984.

Zdenka Čepeláková, Česká kresba a grafika  40. let ve sbírkách Galerie umění Karlovy Vary, Letohrádek Ostrov, katalog výstavy, 1985.

Zdenka Čepeláková, Portrét v české grafice 20. století ve sbírkách  Galerie umění Karlovy Vary, Letohrádek Ostrov, katalog výstavy, 1989.

Zdenka Čepeláková, Sbírka Josefa Jeřábka I, II, Letohrádek Ostrov, katalogy výstav, 1986, 1990.

Zdenka Čepeláková, Grafická tvorba německých autorů v Čechách, 1890 – 1938, ze sbírek Galerie umění Karlovy Vary, Letohrádek Ostrov, katalog výstavy, 1992.

Zdenka Čepeláková, Božena Vachudová, Česká grafika 60. let ve sbírkách Galerie umění Karlovy Vary, Letohrádek Ostrov, katalog výstavy, 1996.

Zdenka Čepeláková, Jaroslav Vodrážka, Kresby – grafika ze sbírek galerie, Letohrádek Ostrov, katalog výstavy, čtyřlist, 2004.

Zdenka Čepeláková, Milan Humplík, Druhý pohled / Die andere Sicht, Volná grafika a exlibris německy mluvících umělců v Čechách (1890 – 1938) ze sbírek Galerie umění Karlovy Vary a  soukromých sbírek, Galerie umění Karlovy Vary, katalog výstavy, 2007

Vladimír Přibil, Historická grafika ze sbírek karlovarské galerie, Galerie umění Karlovy Vary, katalog výstavy, 1998

Božena Vachudová, Galerie umění Karlovy Vary, in: Kresba, kresba … Česká kresba 20. století ze sbírek členských galerií RG ČR, Západočeská galerie v Plzni, katalog výstavy, 2004.

Božena Vachudová, O věcech přírodních, Grafické listy 2. poloviny  20. století ze sbírek galerie, Letohrádek Ostrov, katalog výstavy, čtyřlist, 2005.

Božena Vachudová, Nové výpravy, České malířské a grafické umění přelomu 19. a 20. století ze sbírek Galerie umění Karlovy Vary, Letohrádek Ostrov, katalog výstavy, trojlist, 2006.

Božena Vachudová, Exprese…, Výběr grafických listů ze sbírek Galerie umění Karlovy Vary, Letohrádek Ostrov, katalog výstavy, trojlist, 2006.

Božena Vachudová, Rozmanitá strohost, Geometrie v grafických a kresebných dílech 2. poloviny 20. století ve sbírkách galerie, Letohrádek Ostrov, katalog výstavy, čtyřlist, 2007.

Zdenka Čepeláková, Bořivoj Hořínek, Pavel Knapek, František Steker, Pavel Želechovský, Letohrádek Ostrov, 3+1 s výhledem do parku, Letohrádek Ostrov, katalog výstavy, 2007.

Božena Vachudová, Galerie umění Karlovy Vary, in: Soustředěný pohled /Focused View, grafika 60. let ze sbírek členských galerií Rady galerií České republiky, Oblastní galerie v Liberci katalog výstavy, 2008.

Božena Vachudová, Těžko popsatelná společnost Jiřího Balcara, Grafické listy z let 1955 – 1968 ze sbírek galerie, Letohrádek Ostrov, katalog výstavy, čtyřlist, 2009.

Kolektiv autorů, Kulturní dědictví Karlovarského kraje, Karlovarský kraj, 2009.